Naděje.. ta moje už odumřela..

26. září 2010 v 18:35 | Rozárka
Můj příběh:
Chodila jsem do jezdecké stáje. Nezvěřejňuji nic víc. Měla jsem tam moc ráda jednoho koníka, byly tam určité problémy,a já tam byla s tím koněm přezdívaným Borůvka. Byla to VC (VK) - 148cm. Chtěla jsem odejít ale ona by tam zůstala.. Prostě jsem to vydržela kvůli ní. Dva roky jsem se nechala ponižovat ale potom byla u ní. To bylo pro mě všechno.. Ale byl tam jeden debil zde Punčocháč, možná to tady někde je ale teď je to Punčocháč. Staral se o Borůvku, a byla jeho. Jediný na ní mohl jezdit, pro mě byla pocta jí vyvést ven, na dvůr. A Punčocháč si udělal srandu:
"Víš že Borůvku prodají?", oslovil mně. "Ne!" Ten den jsem brečela v její hřívě. Milovala jsem, když jsem jí hladila po lysině, lezla jí pod břichem, dávala mi sama kopyta, probírala mi kapsy... Řehtala mi naschledanou. Já věřila, ale Borůvka zůstala. Byla jsem tak šťastná.. dokonce jsem na ní i jednou jela! Byla to nejlepší jízda v mém životě... Jenže jí vážně prodali.. a já odešla. A Naděje, ta velká Naděje klesla... když teď hladím koně.. koho si asi představuju? Jí! Pod břichem jsem nikdy nikomu nelezla- jen jí! Protože nikomu tak moc nevěřím.. Když letím nad skokem, koho si představuju pod sebou? Jí..
Naděje umřela..

Obecně:
Co je to Naděje? Jen myšlenka, která plno lidí drží při životě? Že mají Naději.. Tu slečnu s velkým N, která jim pomůže s Štěstím? Ale Naděje je jen abstraktní myšlenka, kterou máme každý v nás v těle. I ten největší nelida se určitě za svůj život řekl: "Snad mám Naději ne?" Lidé často svoje zvířata pojmenují Naděje či Štěstí. Proč? Protože se jim líbí abstrakce, s kterou si spojují klid v duši. Vy také? Vítejte mezi tajemstvím, které není rozluštěno. Proč lidé věří Naději a ne třeba Smůle? Ano, uvádím její opak :) Přemýšlej o tom, a klidně napiš názor..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Hanča Hanča | 26. září 2010 v 19:01 | Reagovat

Já zase měla Daga. Klidně si to na mým blogu přečti, odkaz: http://nejkrasnejsitvorove.blog.cz/1009/je-pryc-ale-porad-mam-nadeji-ze-ho-znovu-uvidim Je to dost podobný tvýmu příběhu. Absolutně tě chápu. Sice na Dagovi jsem mohla jezdit, ale nikdo nechápal, že i "děti" (vždyť jsme až tak malí nebyli) můžou mít ke koním nějaký vztah. Tobě o prodeji alespoň řekli. Stále se nemůžu smířit s tím, že jsem se s Dagem nerozloučila. Třeba ji ještě uvidíš. Naději rozhodně neztrácej.

2 Brita Brita | E-mail | Web | 27. září 2010 v 16:29 | Reagovat

rozvinutý předchozí článek? moc hezké. a smutné. ale máš naději, jakkoli mizivou, že svého oblíbeného koně ještě uvidíš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama